PREKOGNICE

Výklad z karet

nové příběhy
 


Demokracie 21. století...


Osobně jsem si představoval Českou demokracii úplně jinak. Třeba v tom, že čest, poctivost a mravnost bude tou vlajkovou lodí, která bude brázdit ty rozbouřené vody české komunistické poroby. Třeba tím, že média, jako jsou například TV a hlavně ty komerční, (když pominu ty stupidní pořady plné krve a negativních zpráv, nebo reklamy), tady budou v pravdě, poctivě a opravdu nezávisle informovat o všem, co je překážkou na tak nevyzpytatelné cestě, jako je pravá demokracie. Chamtivost, závist, boj o koryta, neskutečná nevraživost politiků, boj o moc, arogance, bez kousku studu a sebekritiky, obrovské Ega a povýšenost. To vládne dnes pod českým nebem. Příklady, kterými se dnes řídí spousta lidí, ale věřím, že jenom ti, kteří jsou stejní jako jejich učitelé a představitelé. Rozumný a poctivý člověk se tak neponíží a nezahodí svou čest pro třicet stříbrných.
Každý máme svou minulost, a ten kdo má srdce na pravém místě, lituje některých svých činů. Říká se, že ani tak nelitujeme na konci svého života to, co jsme udělali, jako toho, co jsme neudělali. Myslím si, že ještě nejsem na konci své cesty, ale hodně lituji toho, že jsem, snad i ze zbabělosti, nebo snad i z lenivosti, neudělal pro Českou demokracii více. Jít vždy jen k volbám, bylo málo. Ale teď si uvědomuji, že nejsem ani zbabělý, ani lenivý. Jen nemám ani politické ambice, ani potřebu získat moc, nebo si přivlastnit podvodem majetek jiného. Snad se tito lidé řídí jinými zákony, zákony z jiného světa. V jedné svaté knize se píše, cituji: "odevzdáš svůj majetek tomu, kdo ho bude chtít". A proč?, protože je mocný, a ty neznamenáš nic. A tím se myslí odevzdat vše, i tvoji duši. Spravedlnost, která se opravdu hvězd dotýká. Pokud půjdeme směrem, jakým neustále jdeme, Demokracie, jakou bychom si přáli, nikdy nezvítězí nad lží a nenávistí. To jsou jen planá slova, bez jakéhokoliv uvážení, nebo spíše velmi naivní. Spíše přání, než skutečnost. Ono jen filozofovat a házet bonmoty na všechny strany neudělá pořádek a nezmění chamtivce, pouze rozděluje lid a zvyšuje napětí. Mně nevadí to, že je tam Petr nebo Pavel, hulvát nebo arogantní egoista, či člověk s menší nebo větší empatií, každý máme své priority, mě vadí ta neskutečná chamtivost a boj o moc. A peníze jak víme, jsou zde až na prvním místě. Bojují za „spravedlnost“, ti, kteří jako bývalí referenti na nějakých zapadlých bezvýznamných postech, udavači, dnes vysvětlují, jak z poctivé své práce si vydělali desítky a stovky miliónů. A přesto mají málo. Chybí jim vaše duše. Je neskutečné, když „spolu vládnoucí“ oligarchie nevidí, neslyší oprávněnou kritiku toho druhého, zahazuje morálku a čest hluboko do kanálu, jen aby se udrželi u kormidla, které je stejně zavede jednou na mělčinu. Myslím, že je to tím, že mají svoje uši zalepené exkrementy, jak lezou tomu drzejšímu a dravějšímu do zadku. Nebojte, my nezapomeneme!
Konzumní společnost, úžasné pojmenování. Předhodit ten nejhorší a nejdražší šmejd, a opovaž si stěžovat. Jejich tým dravých právníků ti vezme i rozvrzanou židli pod zadkem. To, co se děje dnes na školách, je neomluvitelné. Od šikany až po napadnutí učitele. Kdysi se říkalo: „lepší jedna pořádná facka spratkovi, než o tom dvě hodiny kecat na rodičovském sdružení“. Kde je úcta k učiteli, kam se poděla pokora. Lidé soutěží o větší bazén, větší auto, větší dům, o větší moc a ukazují svou nadřazenost a jejich děti si od nich berou ten „úžasný“ postoj k životu, ten úžasný příklad maloměšťáctví. „Víte, kdo já jsem?“, jako by tato slova byla zaklínadlem k odražení jakékoliv kritiky a vystrašila každého, kdo ukazuje na jejich špínu. Kam se řítí naše republika. Aby z ní nebyl jednou Červený trpaslík. Policie protahuje vyšetřování důležitých kauz, podvodů, ale okamžitě začne vyšetřovat, kdo vyhodil kytici od předsedy vlády nebo prezidenta do odpadového koše. Už to o něčem vypovídá, nemyslíte? Něco je shnilé ve státě českém. Tito lidé vychvalují jiné země, jako je například Amerika a přitom neznají v obyčejné Krušné hory, nebo Hlubokou. Vychvalují jejich demokracii a pro Českou demokracii neudělají vůbec nic. Kam se poděla národní hrdost a čest, kam se podělo uvědomění, komu se zaprodala hrdost Husitů, hrdost Karla IV! Vše se to zaprodalo cizákům, cizím korporacím a všechno je jenom o mamonu a chamtivosti.
Ano, dnes bez obav mohu jít na lékařské vyšetření, zamávám kartou pojištěnce a dostanu to, co potřebuji. Samozřejmě, i zde platí, jaký pán, takový krám. Ale v podstatě můžeme být rádi, že máme to, co máme. Včetně práva na vzdělání, cestování apod. V tomto nám mnohé země mohou závidět. Ale to je jen malá odměna. Tu lepší smetanu, tu mají jiní.
Jediná možnost, jak se konečně zbavit všech krys, je deratizace. Ale ne sametová, je potřebná železná rukavice v sametovém hávu. Jednou přijde den zúčtování, ale mám obavy z toho, že se opět do čela dostanou ti dravější a minulost se bude opět opakovat. Kdo nezná svou minulost, nebo se z ní nechce poučit, bude se v budoucnosti minulost opakovat. Přestaňte se konečně navzájem požírat jak dravci někde na Savaně a pokud chcete něco udělat pro budoucnost všech dětí a nové generace, nejenom těch vašich, přepište scénář České demokracie, a ten starý spalte.
Neustálá vzpoura zotročuje stejně jako slepá poslušnost. Vy tak žít nemusíte. Ctěte nejenom své rodiče, ale i své učitele národa. Nemusíte neustále bojovat s druhými jako s nepřítelem, které je nutno porazit ve všem, i se zbraní v ruce, jenom proto, aby oni nepředstihli vás. Ať okrádáte své okolí, svého bližního nebo stát, vždy to dopadne stejně. Budete spát na zlatém rounu, ale, ztratíte klid a klidný spánek. Nemusíte se zaplétat do lží, jenom abyste zakryli své slabosti. Ztratíte důvěru, kterou jen těžce získáte zpět. Nemusíte se užírat závistí druhým. Spíše naopak se radujte z jejich poctivých přičinění. Potom snad se změní budoucnost celého národa Čechů i Slováků, kteří prožívají téměř to jisté. Jednou přijde ten den, kdy bude i u nás například ministerstvo štěstí a spokojenosti, jako v pohádkovém himálajském království Bhútán. A jak zde měří štěstí? Je to pár indikátorů štěstí. Psychická pohoda, zdraví, vzdělanost, rovnováha ve využívání volného a pracovního času, síla komunitních vztahů, kulturní různorodost a vitalita, ekologické zdraví a diverzita, životní úroveň, dobrá vláda a administrativa. Je to tak těžké? Není, jen chtít dobro pro všechny, ne jenom pro sebe.