Zhotovil ho Tomáš Jaroš Brněnský v roce 1548 a váží přes 16 tun. Není to ale původní zvon. Tento „nový Zikmund“ již dvakrát pukl při převozu a umisťování na věž. Jeho varování se naplnilo až za několik let, a to přesně za tolik, kolik dostali lidé na nápravu všeho, co udělali špatného.
Přestože odborníci tvrdí, že srdce zvonu ve věži svatovítské katedrály prasklo vinou špatného odlitku a vzduchové bubliny, vím, že je to určitý způsob varování. V minulosti nás již varoval několikrát a lidé to nebrali vážně, a proto také prožívali veliká utrpení. Ale museli prožít to, co prožili, tedy i určitou krutost. Jsou určité karmické překážky a karmickou překážkou může být postižen i stát. Pokud se již naplnilo to, co se naplnit mělo, přichází opět určitý způsob varování a to třeba i znamením, které tento zvon dal v těchto dnech. Všechno lze odvrátit a vše se dá změnit, bude-li každý z nás naslouchat i srdcem.
Přestože tento zvon Zikmund zvonil s přestávkami přes 400 let a promlouval k hluchému národu, přežil náš stát, přes veškeré krutosti, do dneška. Podle pověstí se říká, praskne-li srdce významného zvonu na katedrále, stane se v nejbližších měsících neštěstí.
Shodou okolností prasklo v této době srdce zvonu, ale jsem přesvědčen, že se nic tak ukrutného a významného pro stát nestane. Nebudu-li hovořit o úmrtí významných osob, osob, u kterých bychom to nikdy nečekali, opravdu by se nic tak významného stát nemělo.
Je to tedy v každém případě určité varování a lidé by se měli zamyslet nad svým způsobem a lhostejností života. Lidé v naší zemi nikdy neměli výdrž a téměř okamžitě po jakékoliv euforii opět začali rezignovat, a co je bezprostředně nepálilo, nehasili. Vždy se ale po určité době postavili proti jakémukoliv teroru či nebezpečí a dokázali mnohé zvrátit a změnit. Bohužel to někdy trvalo mnoho let.
V budoucnosti jednou z největších katastrof, která by nás opět mohla postihnout, je ani ne tak nástup komunismu, jako prosazování starých komunistických idejí. Tím by nás opět strhli do propasti a naplnila by se slova bývalého komunisty Husáka, který řekl:“stáli jsme před propastí, ale nyní jsme udělali řádný krok vpřed.“
Vím, že se to nikdy nestane, ale náš národ si vždy zahrával s velkým ohněm a přestože se mnohdy velice spálil, nepřestává riskovat. Nástup socialistů je tou nejhorší možnou kombinací a náš stát na to po letech opravdu draze zaplatí. Zatím se každému líbí to, že žijeme na dluh, ale i tento dluh se bude muset jednou zaplatit a nikdo nám nic zadarmo nedá a EU už vůbec ne. Dalším obrovským problémem je znečišťování přírody. Vzpomeňte si na povětrnostní katastrofy v posledních letech. Nikdy nebyly tak ukrutné záplavy, požáry, zemětřesení. Je to další varování, a pokud lidé opět budou hluší, budou plakat. Záplavy byly hrozivé a tragické. Mohl bych vyjmenovat další a další příklady a zabraly by spousty papíru. Od terorizmu a zločinu až po lhostejnost, závist apod.
Proto opět říkám, vlastními činy si tvoří budoucnost člověk i národ. Tak jak se bude chovat k ostatním, budou se chovat oni k němu. Člověk, fauna i flóra. To je naprostá pravda a vše se vrací jako bumerang. Nezahazujte tento bumerang, jednou ho nemusíte včas chytit a rozbije vám hlavu.To desetiletí nám dalo za pravdu.

Moje motto:
Změnit svůj náhled na svět, uvědomit si mravnost a lásku k lidem, ctít lidské hodnoty a neztrácet víru a naději je první krok ke změně budoucnosti a vlastního osudu.
Hugo Graslitz